VÍRA

Víra je nejzákladnější vlastnost potřebná k dosažení čehokoliv. Ať už v rovině světské či duchovní. Zde bych však chtěl vyzdvihnout duchovní význam víry. V sanskrtu znamená české slovo víra hrdinu. Možná znáte představitele džinismu Mahávíru-Velkého hrdinu. Kdo doopravdy a absolutně věří, je v mých očích Velký hrdina.

Malé děti dokáží uvěřit pohádkám. Jejich víra je úplná. Úplná víra je rovnocena Poznání. Neboť nemusíte přeci věřit ve své rodiče, když víte kdo jsou vaši rodiče. Taková víra, při které nemusíte "myslet", je absolutní vírou. Takovou kvalitu víry by měl člověk vlastnit, pokud usiluje o poznání sebe sama. A v co by to vlastně měla být víra ? Je to víra v Boha ? Nazveme-li ji vírou v Boha, pak je otázkou, jak si kdo Boha představuje. Řeknu-li víra v dobro, v přírodní zákony, víra v Pravdu, víra v Sebe, je to rovněž ta víra, která se uvádí jako první vlastnost potřebná k dosažení Božství.

Kde je víra tam je láska
Kde je láska tam je mír
Kde je mír tam je pravda
Kde je pravda tam je Bůh
"písnička"

Jako nejdůležitější aspekt víry v Boha vidím víru v to, že již nyní zde všechno jest. Je to "víra bez naděje". Bez "naděje" znamená víru bez doufání, že někdy něco bude. Je to víra, že teď je to vše tady. Již jsme osvícení, již jsme šťastní, již přišel každý mesiáš na kterého kdy kdo čekal. Proč to tak nevnímáme je jen fakt, že žijeme podle falešných hodnot. Lépe řečeno podle falešných sebehodnot. Inu, dle hesla: "Zbav se veškeré naděje, a zažiješ Boha".

Neméně důležitý aspekt víry než ten předchozí je víra v to, že vše co se mi děje, se děje tak jak má a pro mé nejvyšší dobro. Takovou vírou vyjadřuji skutečnost, že je Bůh zde, teď a tady, že mu věřím, že mu jsem oddán.
Dle duchovních nauk je božství uvnitř každé živoucí bytosti a jedině skrze božství mohou prožívat samotný život. Tedy naše bytí je Bůh, respektivě ten kdo vnímá bytí je Bůh. No a ten kdo vnímá není nikdo jiný než my sami. Pak je tedy víra v Boha právě tak i vírou v sebe sama. Onen rozdíl nerozdíl je tedy způsoben pouze výše zmíněnou představou o Bohu. Podobně se nazývají i bhakti jóga(cesta oddanosti) a džňána jóga(cesta poznání). V té první se my rozplýváme v Bohu, v té druhé se Bůh rozplývá v nás.

Při zpívání manter, bhadžanů a duchovních písní z celého světa je víra rovněž prvořadá. Je to jen na velkorysosti srdce, zda-li se Vám tam vejde Buddha, Alláh, Krišna, Ježíš či jiné Boží jméno. Přirozeně by se měl člověk držet jedné cesty, která mu nejvíce vyhovuje. Opravdová víra je však svou podstatou všezahrnující.